O nás
Historie zahradnictví Vejtasa
TRVALKY VÍTĚZÍ
Dvě slova, která se stala životním mottem zahradníka Antonína Vejtasy I. (1877–1959) z Jaroměřic nad Rokytnou.
V roce 1901, tedy ve svých 24 letech, zakládá Antonín Vejtasa se svým bratrem Stanislavem vlastní zahradnictví. V době největšího rozmachu dosahovalo velikosti více než 5 hektarů. Nejprve začínají s pěstováním zeleniny a postupně přidávají květiny. Již v roce 1904 získávají první diplom za své výpěstky na hospodářské výstavě v Třebíči.
V roce 1907 vydávají první tištěnou nabídku květin, včetně prvních trvalek.
Časem se bratři rozešli a každý šel svou životní cestou.
Za 1. světové války Antonín Vejtasa narukoval jako nákupčí a zásobovatel armády. Díky dlouhým cestám za nákupy a občasnému čekání na frontě chodil po horách, hlavně v Karpatech, a obdivoval květenu, která mu učarovala. A právě na karpatských svazích se rozhodl, že po návratu domů bude pěstovat tyto křehké děti skal, jak tehdy ještě alpínky nazýval.
Když se roku 1917 z vojny vrátil živ a zdráv za svojí rodinou a do svého zahradnictví, upnul svůj hlavní zájem na trvalky. Tehdy ještě nazývané pereny z latinského perennis — trvalka.
V roce 1922 vydává svůj první „Seznam trvalek (peren), květin ve volné půdě vytrvalých“ se 48 druhy ve 151 odrůdách.
V roce 1930 získává za své výpěstky na Dunajském veletrhu v Bratislavě velkou zlatou medaili.
Vydával propagační noviny TRVALKY VÍTĚZÍ, psal články do odborných časopisů.
Věnoval se i šlechtění trvalek. Tehdejší trvalkový sortiment obohatil o 28 vlastních šlechtěnců. Nejznámější a doposud pěstovanou je plnokvětá luční kopretina ČESKÁ PÍSEŇ.
Mezi další doposud existující kultivary patří bíle kvetoucí tařička LAVINA, nízká podzimní hvězdnice — astra PALEČEK nebo velkokvětý štěničník VEJTASŮV VELKOKVĚTÝ.
Od roku 1927 spolupracuje se zakladatelem Antonínem I. jeho syn Antonín Vejtasa II., který si před tím prošel praxemi ve Francii a Holandsku, roku 1932 se přidává také dcera zakladatele Marie, která v zahradě pracuje až do svých 95 let.
V dobách prvorepublikových mezi naše zákazníky patřili např. bratři Josef a Karel Čapkové, knihovník Jiří Mahen z Brna, básník Petr Křička, Jan Koditek- vrchní zámecký zahradník z Bečova nad Teplou nebo hraběnka Sidonie Nádherná z Vrchotových Janovic.
Po 2. světové válce, v období znárodňování, přechází zahradnictví pod místní zemědělské družstvo, následně pod Komunální služby a nakonec pod Oblastní podnik místního hospodářství OPMH, bývalý komunál.
Ač se hlavička na cenících mění, název Vejtasovo zahradnictví, pro svůj „zvuk“ zůstává. Stejně jako členové rodiny Vejtasů , kteří zůstávají jako pracovníci i vedoucí, vzhledem ke své nenahraditelné odbornosti.
Když v roce 1985 dává, díky neustále se zhoršujícím podmínkám, výpověď i Jiří Vejtasa (syn Antonína II.) a zahradu nemá kdo odborně vést, přechází v rámci OPMH zahradnictví do správy zelináře. Ten záhony s trvalkami zaorává a místo nich pěstuje zelí a mahonii.
Díky výše zmíněné, Marii Vejtasové (1912 – 2009) která z těchto zoraných ploch zachránila alespoň část sortimentu trvalek a tento uchovala na záhonech u domu, jsme měli po revoluci z čeho začít.
Po listopadu 1989 si Jiří Vejtasa otevírá svoje květinářství Flora naproti kostelu a Antonín Vejtasa III. (syn Antonína II.) s manželkou Drahuší začínají opět zahradničit na původních pozemcích.
V roce 1998, po maturitě na zahradnické škole v Brně a praxi u realizačních firem, se k nim připojuji také já, Vladislav Vejtasa. Dnes vedu zahradnictví společně s manželkou Ivanou, diplomovanou specialistkou ze zahradnické školy v Mělníku.
